Ohlášky 26. 5. 2019 – 6. neděle velikonoční

Ohlášky 26. 5. 2019 – 6. neděle velikonoční


Pá: svátek Navštívení Panny Marie
Ne: svátek Nanebevstoupení Páně

Bohoslužby:
Dnes: za Cyrila Hrabce a dvoje rodiče
Čt v 18.00: za farníky
Ne v 8.30: za Antonína Valihracha

Sbírka dnešní neděle bude určena na pomoc křesťanům v zemích Blízkého východu. Pán Bůh zaplať.

Děkujeme všem, kdo se jakýmkoliv způsobem zapojili do přípravy Noci kostelů. Pán Bůh zaplať.

Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha „Nebojte se!“

Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha „Nebojte se!“

Milé sestry, milí bratři,

loďka církve pluje v těchto časech po rozbouřených vodách.  Je zmítána  větrem a vlnami, které vyvolávají strach a pochybnosti a kladou řadu otázek: Má to vše Bůh ve svých rukou? Je to tak, jak si přeje? Jak se může dívat na viny, skandály a hříchy, z nichž ani jediný nemůžeme zlehčovat? Jak se může dívat na nemoci, utrpení, rozbitá manželství a války všeho druhu?

Zde je třeba říct základní věc: Bůh nemá zálibu ve zlu ani v žádném hříchu. A dal nám svobodu, protože svoboda je podmínkou lásky. Nikdo z nás není bezduchou loutkou a v každém svém rozhodnutí můžeme volit mezi dobrem a zlem. Touhu po svobodě Božích dětí jsme spolu se zřeknutím se ducha zla, všeho co působí a čím se pyšní, nedávno osobně vyznali při velikonoční vigilii. Přesto stále zůstáváme křehkými lidmi.

Jak konkrétně můžeme žít z daru víry?

V evangeliu svatého Jana jsou popsány dva příběhy odehrávající se na Genezaretském jezeře. Jeden z nich začíná po rozmnožení chlebů, kdy zázrakem nasycení lidé chtějí Ježíše prohlásit za krále, ovšem bez souvislosti s jeho mesiášským posláním. Ale on se od nich vzdálí a vystupuje na horu, aby se modlil, zatímco jeho učedníci sestupují k moři, aby se vrátili domů bez něho. Při velké námaze na moři, které se vzdouvá nárazy silného větru, uveslují za noc jen šest kilometrů. Zůstávají bezmocní, ve tmě, uprostřed rozbouřených vod.

Nepodobají se tak trochu nám? Se všemi okolnostmi rozbouřeného nočního moře, beznadějným smýšlením, vyčerpáním, zklamanými nadějemi, opuštěností a strachem, jak to dopadne?

A právě v takové chvíli přichází k učedníkům Ježíš. Jenomže oni se ho bojí. Je zvláštní, jak právě tento druh strachu stále přetrvává. A Ježíš ustrašené vyčerpané učedníky utěšuje: „To jsem já, nebojte se!“ Evangelní příběh pokračuje nečekaným způsobem. Učedníci chtějí vzít Ježíše na loď – ale v tom loď přirazila ke břehu, k němuž pluli. O rozbouřeném moři se už nikdo ani slovem nezmiňuje. Je to stále stejné: když se setkáme se svým Pánem, ucítíme pod nohama pevnou zemi. (Jan 6,1-21)

Druhý příběh zaznamenává jednadvacátá kapitola Janova evangelia. Po velikonočních událostech je popsáno stejné moře. Opět v noci, ale tentokrát klidné. Učedníci se vydávají na  lov, ale celou noc se namáhají marně. Nechytili vůbec nic. Když začíná svítat a není ještě dobře vidět,  kdosi jim na břehu řekne: „Hoďte síť na pravou stranu…“  Poslechnou a v úžasu z toho, co se děje, poznává jeden z nich v tajemném člověku Ježíše.

Jako tehdy učedníci, i my máme mít při našich každodenních námahách stejnou citlivost, vnímavost, pokoru a touhu po Bohu. Při cestě do práce, při starostech o domácnost, při únavném sezení u monitoru, při nejrůznějších pracovních činnostech a profesích i při prožívání  řady běžných životních starostí i radostí.

Jak můžeme posílit naši víru, naději a lásku uprostřed rozbouřených vod nebo při neúspěšné a bezvýsledné práci, do které jsme vložili všechnu svou námahu? Určitě modlitbou. O to intenzivněji v týdnu, který budeme nyní prožívat před slavností Seslání Ducha Svatého. Dále přijímáním svátostí a pravdivým duchovním životem. Denní modlitbou objevujeme Boha stále intenzivněji, svátosti nám v tomto objevování pomáhají.

Každé naše setkání s Kristem v modlitbě, ve svátostech nebo skrze setkání s jinými lidmi je – s nadsázkou řečeno – „pracovní schůzí“, kde se rozdělují úkoly a každý z nás poznává, jak má a může naplňovat svůj život a své poslání.

Jaké? Dát světu pochopit, že křesťanské poselství – evangelium – je radostná zvěst o osvobození od zla a falešných cest a zároveň silná výzva volit dobro pramenící v Bohu.  Modlitba nikdy není ztráta času, ale objevováním jeho hodnoty. Modlit se znamená počítat s Bohem, brát vážně jeho přítomnost, uznávat jeho moc a důvěřovat mu. Modlit se, to znamená dávat se Bohu k dispozici, hledat jeho vůli, odpovídat na jeho vedení v životě. Uvědomovat si, co pro náš život znamená a děkovat mu. Modlitbou, třeba i velmi stručnou, která není bezmyšlenkovitým odhrkáním nějakého textu, bychom měli začínat každou činnost, které se věnujeme.

Jak je to ale ve skutečnosti?

Mnohdy jsou naše modlitby jen diktováním Bohu, protože my přece zcela jasně víme, co by měl v tom kterém okamžiku udělat. A někdy je náš prostor pro modlitbu jen chvíle, která zůstane po vypnutí televize či počítače, po odložení knihy nebo časopisu – zkrátka čas, kdy jsme disponováni jen k jedinému, k usnutí.  Často naší modlitbě chybí to  úplně základní – pokorný postoj Panny Marie. Jen v jeho důsledku mohla Maria říct: „Chci, aby se stalo to,  co chceš ty…“  A jen díky tomuto postoji mohla přijmout Ducha Svatého a dát život Spasiteli. Naším úkolem, ať se v životě zabýváme čímkoliv, je povolání ke stejnému mateřskému úkolu: Dát život Kristu a přivádět ho do našeho světa.

V Písmu jsme častokrát a v mnoha souvislostech  povzbuzování slovy: „Nebojte se!“ Vyjdeme-li na cestu s Bohem, octneme se na prahu  velkého dobrodružství.

S překážkami i s příslibem vítězství. Nevíme, co nás čeká zítra, za měsíc, za rok… Netušíme, jak se bude odvíjet náš život  a jakým způsobem budeme povoláni ke službě. Jedinou jistotou na cestě v realitě tohoto světa bude naše srdce s důvěrou obrácené k Ježíši v Duchu, kterého nám dal.

Milé sestry, milí bratři,

nebojte se! Ať se vaše srdce v žádné situaci nechvěje ani neděsí.

Za to se modlím a k tomu každému z vás žehnám.

Váš biskup Vojtěch

VÝZVA BISKUPŮ KE SBÍRCE NA POMOC KŘESŤANŮM V ZEMÍCH BLÍZKÉHO VÝCHODU

VÝZVA BISKUPŮ KE SBÍRCE NA POMOC KŘESŤANŮM V ZEMÍCH BLÍZKÉHO VÝCHODU

Drazí bratři a sestry,

při dnešní bohoslužbě jsme slyšeli výzvu Pána Ježíše: „Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13,34-35) Nejde při tom jen o naše blízké do­ma, ale o celou rodinu křesťanů na světě. Láska k našim bratřím a sestrám nás nemůže nechat klidnými, když myslíme na ty, kteří pro Krista trpí. Tak to dělali už první křesťané, když se za trpící a vězněné modlili a když mezi sebou dělali sbírky pro potřebné křesťany
i v jiných zemích.

Všichni jste slyšeli o utrpení křesťanů například na územích, která v minulých letech ovládali islamističtí extrémisté. Dnes jsou teroristé téměř poraženi. Do země se vrací pokoj, ale země je zničená a lidé přišli o všechno. Už se mohou vrátit, ale jejich domy jsou vypálené. Někteří z nás se tam vydali, aby viděli situaci na vlastní oči.

Při návštěvě Iráku se uprostřed poválečného utrpení setkali s živým společenstvím křesťanů. Bylo překvapující, že když tito lidé uvažují o návratu z utečeneckých táborů do svých domovů, mají jedinou otázku: Funguje tam kostel? Pokud ne, tak se zpět nestěhují. Kostely byly velmi poškozené, ještě silně ohořelé od požárů, ale denně se v nich slavila mše svatá a dle svědectví kněze jsou vždy plné. Tyto kostely jsou místy, z nichž vychází obnova života celého města. Bylo to vidět i večer na ulici. Nikdo se neuzavírá, všichni jsou večer společně venku. Proto si také věří, vzájemně se povzbuzují a pomáhají si. Po staletí žijí tito křesťané obklopeni muslimskou většinou, ale ne rozptýleni, nýbrž ve společen­stvích křesťanských obcí či městských čtvrtí. Z loňské sbírky byla podpořena obnova křesťanského města Karakoš, do něhož se vrátila už téměř polovina z 50 tisíc obyvatel. Návrat dalších je podmíněn opravou zničených domů. Naši zástupci se mohli na vlastní oči přesvědčit, že finanční pomoc je spravována velmi svědomitě a většina lidí pracuje na obnově vlastníma rukama.

Proto vás prosíme nejen o modlitby za pronásledované a trpící křesťany, ale i o finan­ční pomoc při sbírce příští neděli, která je dnem modliteb za pronásledované křesťany. Věříme, že naše nezištná pomoc přinese dvojí plody: pomoc potřebným i oživení naší víry a našich církevních společenství.

S vděčností za Vaši velkorysost každému z Vás ze srdce žehnají

Vaši čeští a moravští biskupové

Ohlášky 19. 5. 2019 – 5. neděle velikonoční

Ohlášky 19. 5. 2019 – 5. neděle velikonoční


Po: památka sv. Klementa Marie Hoffbauera
Út: svátek posvěcení naší katedrály sv. Petra a Pavla v Brně
Ne: 6. neděle velikonoční

Bohoslužby:
Dnes: na poděkování za dar zdraví
Čt v 18.00: za Annu Burgstalerovu a rodinu
Ne v 8.30: za Cyrila Hrabce a dvoje rodiče

V pátek 24. května se v našem kostele uskuteční Noc kostelů. Program začne vyzváněním kostelních zvonů v 18.50 a v 19.00 hodin bude oficiální zahájení. Pozvěte i své přátele, kteří na bohoslužby nechodí.

Sbírka příští neděle bude určena na pomoc křesťanům v zemích Blízkého východu.

Ohlášky 12. 5. 2019 – 4. neděle velikonoční

Ohlášky 12. 5. 2019 – 4. neděle velikonoční


Út: svátek sv. Matěje, apoštola
Čt: svátek sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka
Ne: 5. neděle velikonoční

Bohoslužby:
Dnes: za Karla Kopřivu
Čt v 18.00: za Leopolda Benáčka, manželku a syna
Ne v 8.30: na poděkování za dar zdraví

V pátek 24. 5. se uskuteční Noc kostelů. Prosíme ochotné farníky, kteří by pomohli s průběhem akce, aby se hlásili u paní Blanky Němečkové .